Jdi na obsah Jdi na menu
 


Náš tata vymyslel, že než od půlky června začnu zase dělat na dalším časáku, tak že pojedem do zoo... Připadlo to na úterý... Kačka nepůjde do školky, nabídli jsme to ještě její kamarádce, že ji vezmem taky a podělalo se nám auto... Nicméně Kryštof měl u kamaráda protislužbu, nedávno vezl jeho maminku do Brna do špitálu, když se jim auto odporoučelo na dálnici a měli jsme tedy jejich auto teď půjčené... naštěstí ho nepotřeboval a my mohli jet do zoo... sedmimístný opel Zafira to byl... ale jinak hodně podobný tvar a stejná barva jako náš Fordík, takže na první pohled jsem si ani nevšimla, že nám před barákem stojí cizí auto... Vyrazli jsme tedy do zoo... ještě než jsme vyjeli, zjišťoval Kryštof, jestli na tom našem autě je velká závada a kdy asi tak bude opravené... Nic moc mu v servisu neřekli, že na to nemůžou přijít... Tak zajišťoval teda pro jistotu další auto, abysme mohli jet dneska k zubaři - toho taky nemáme v místě bydliště... Dohodnul se s dědou, že si od nich půjčíme favorita - podobný model jako byl náš forman "Klepkin"... No a cestou do zoo mi sdělil, že teda až pojedem z Prahy, zastavíme se pro formana u babičky a dědy a já to odřídím na Mělník... To mě polil pot, ale řekla jsem, že teda to zkusim... Jenže děda prohlásil, že JÁ tím autem prostě jet nemám - asi zná možnosti automobilu a moje řidičský umění odhadne taky dobře... No tak tata pravil, že to nevadí, klepkina odkočíruje domů on a já pojedu Zafirou... To málem kleplo mě při představě, že řídím cizí auto s našima dětma a ještě cizím bonusem navíc a to všechno bez radila spolujezdce... Veselý výlet do zoo už pro mě přestal být tak veselý, když jsem si říkala, jestli to teda není poslední výlet můj, dětí i půjčeného automobilu... Ale nebojte se, moje obavy se rozptýlily už v Troji, kde jsme se proplétali křižovatkama a do toho tata za volantem stále telefonoval, páč mu volali, že slíbený nafukovací oblouk, co měl být příští týden jako start a cíl na běžkařském závodě, prostě nebude... každý rok se tak týden či dva před závoadama něco takhle pěkně vyse.. No tak tentokrát to byl oblouk... tata absolutně přestal vnímat, že jedeme na výlet a "řešil"... časově to bylo tak 50 na 50 - kdy telefonoval nebo "výletoval" v zoo - no vlastně to mohlo být ještě horší... :-) když hulákal do telefonu, že není doma a nemá po ruce tužku a papír, aby si psal další kontakty, bleskově jsem vytáhla z tašky čtvrtky a fixy, co jsem holkám s sebou vzala, aby mohly kreslit (a my měli pět minut klid...) pak jsem oběma treperendám teda pořád musela vysvětlovat, proč se tata loudá vzadu (ještěže aspoň ten Jaroušek zatím nemluví...) No prostě výlet jak se patří :-) Když už jsem i já ze svýho telefonu vytahala šechny možnosti, kdo by ještě mohl mít takový naukovací oblouk schoavný doma pod postelí a už nebylo komu volat a svitla aspoň jediná naděje, že oblouk by přece jen nějaký mohl být, tak na chvíli byl tata zase "přítomen" - holkám jsme koupili ledovou tříšt a zmrzlinu, posadili je do vláčku - čekaly berušky, až tam bude místo v prvním vagonku, že chtěly řídit... když se dočkaly a usadily se u volantů, vtrhla do celého vláčku nějaká školka a holčička "generálka" vlítla k volantu, naše treperendy odsunula na sedadlo a nic nedbala jejich hlásků volajících - ale my jsme tady byly dřííív.... Možná měla i nějaký blbý kecy, tak to už jsem nevydržela já a šla ji srovnat... :-)) tak holky vydržely u volantu aspoň dva okruhy a při tom třetím je pro změnu vystrnadil nějakej chlapeček... Tak jsme jim zaplatili ještě jednu jízdu, až ta školka odešla :-))
Aby tata neměl telefonovací absťák, začal zase volat kvůli tomu našemu autu... A těsně před odjezdem ze zoo jsme se dozvěděli, že by ve čtvrtek ráno mělo být opravené, takže k zubaři se s ním dostanem a tudíž večer nemusím z Neratovic řídit a odvážet plné auto dětí -  jupííí.... Ale ještě předtím se Kačenčině kamarádce Aničce podařilo náramně se natáhnout na kočičích hlavách - to abysme se nenudili třeba... tata se snažil ji utěšit, já ji zatím prudila s rozcvičkou rukou a nohou a když bylo jasný, že je jen odřená, aplikovala jsem svoji jedinou a na všecko používanou léčebnou metodu studené vody a šli jsme dál...
Klasicky holky tvrdily, že z celé zoo byl nejlepší bazén, prolejzačky a zmrzlina a já už se těšila, jak v autě děti vytuhnou... jedinej, kdo by vytuhnul, jsem byla já... Fakt nevim, jak bych je dovezla...
Po návratu z Prahy jsme jeli ještě na akci od taty z práce a domů jsme se vrátili hodně pozdě... a co bylo fajn, ještě jsme si mohli nechat to půjčený auto, tak jsem ráno nemusela vláčet Kačku pěšky do školky :-))

No a dneska jsme měli jet k tomu zubaři... Auto bylo u Kryštofa v práci opravený, odvezl Kačku do školky a co se nestalo.. opět nenastartoval... A to na dopoledne měl zařizování opět kvůli závodům a auto potřeboval... Já se těšila na klídek a pohodičku - Kačka ve školce, juniorek usne na zahradě a já si dám taky dvacet nebo konečně doma trochu uklidím (samozřejmě jsem radši počítala s tou první variantou...) čekala jsem na paní, co měla ségře dovézt nějaké hadříky na Vojtu, tak jsem ani nechtěla nikam vyrazit... No... Přišel mi mail, že je potřeba udělat jeden inzerát a co nejdřív... Tak jsem vzala kočárek, že Jaroušek si dá na zahradě dvacet a já si sednu k počítači... A Jarinek se rozhodl, že spát nebudeeee.... Do toho mi už tata sdělil, že naše auto je teda zase v servisu a ať se ani neptám, co to bude stát... To radši nechci vědět ještě teď... No a Jarinek pořád ne a ne usnout... A když už zabral, běžela jsem pracovat, ale buď jsem tak pomalá nebo Jarouš rychle spí - ale prostě jsem to za tu chvíli stejně nestihla dodělat.. Po poledni se tata přihasil domů i s Kačkou ze školky - oba už najedení - Kača ve školce, tata cestou v hospodě a mě přivezl v kastrůlku svíčkovou... A kromě svíčkový přivezl i Kačky kamarádku... Na to, že jsme měli za půl hodiny odjíždět k zubaři mi to nepřišlo jako dobrej nápad, ale vysvětlil mi to - že prej ji měla vyzvednout babička, která není z Mělníka a cestou autem někde zakufrovala... A že ji teda vyzvedne unás její maminka :-) No prostě jeden zmatek za druhým :-)) Navíc mi tata sdělil, že jak se mi v úterý podařilo vyvlíknout se z řízení Zafiry, tak dneska mě to nemine, že si teda od našich odvezem formana... Tak jsme se dohodli, že už budu řídit cestou k zubaři, abych si to auto aspoň vyzkoušela... Než jsme se vyplácali do auta, bylo jasný, že k zubaři dojedem už tak pozdě a za volant sedl tata a půl cesty jsme se dohadovali, kvůli komu že to jedeme pozdě, že... :-) jak jsme se blížili k ordinaci, začínalo mi bejt špatně - jsem zubařský posera, ale už se to lepší - už neutíkám z čekárny... :-)) a to špatně se tuplovalo tím, že budu muset teda řídit cizí auto s dětma v zádech... Ale jak jsme pospíchali, vpadli jsme do ordinace v plné sestavě a nebyl na žádný zdrhání čas. A co si budem povídat - s Jarinem v náručí bych asi moc velkou rychlost nenabrala....
První šla na řadu Kačenka - očekávali jsme standartní OK, všecko dobrý... ALE... nebylo, musel se jeden zoubek opravit... naštěstí se to obešlo bez vrtání - a i tak byla k vidění vydařená herecká etuda hysterického záchvatu...  Zákrok přežili všichni, Kačka ani zubařku nepokousala a na řadu jsem šla já... A co jsem si nechtěla delší dobu připustit, bylo skutečně tak - uvolněná plomba a vrtání... Jsem musela bejt bělejší než všechny stěny dohromady a když to MUDr viděla, tak Kačence říká - vidíš a maminka vůůůbec nebrečí... :-))
Taky jsem přežila, ani jsem zubařku nepokousala a jak jsem z toho byla ještě přiblblá, sedla jsem pak do auta za volant a ani jsem nestihla bejt zas až tak vyklepaná... U babičky jsme vyzvedli druhé auto, já si došla prevetivně na záchod - hahaha - aby se mi nechtělo cestou, stejně se mi chtělo pořááád... a vyjeli jsme... Tata ve favortu v závěsu za náma a já ho sledovala v bočním zrcátku, jestli nám nechce ujet. Bylo mi divný, že zrcátkem přes zadní okno nevidím nic - ale jsem si říkala, že je tam asi narovnaná hromada věcí a není přes to vidět... Prdlajs... bylo otočený nahoru a ukazovalo mi strop auta... :-)) Ono vůbec ještěže mě nestavěli policajti, to by asi byla estráda - já ani nevím, jestli jsem měla doklady... Samozřejmě jsme si dohodli, jakou cestou pojedem a hned na první křižovatce byla značená její uzavírka a objížďka - takže jsme při té vypečené objížďce opět čekali u závor... Aspoň jsem si stačila všimnout, že jsem si nerozsvítila světla... a jak přejel vlak, už jsme taky frčeli... Děti dodržovaly bobříka mlčení - asi radši hrůzou usnuly - a aspoň neslyšeli mazánkové těch několik "debilů" a "blbců", co mi vylítli z pusy - to by pak ve školce zase byla reklama... Díky tomu, že jsme jeli v dopravní špičce, tak ta cesta byla opravdu zajímavá... Předjíždění je pro mě noční můra a jediný štěstí, že jsme nepotkali traktor... Těch několik cyklistů jsem předjela a snad žádnýho nepřejela... Auto asi občas nadávalo, jak to řadím, ale žádnej zásadní kravál to nedělalo a s tatou v patách jsme domů dojeli. A tata vylez z auta a hnal se ke mě - tak jsem čekala, co jsem provedla... A si představte, že mě chválil... No co mu taky jinýho zbylo, když jsem to přežila, hrůzou jsem ani jednou oči nezavřela a domů jsem ty naše poklady dovezla živý, zdravý a spící... Ale aby si nemyslel, že jsem tak geniální, práskla jsem na sebe, že je tak trošku možný, že celou cestu asi nebyla úplně odbržděná ruční brzda :-)) ale jelo to celkem svižně, tak to snad zabržděný nebylooo... :-)) Jen doufám, že toto nebude číst majitel toho auta... :-)
Jo a taky proč jsme domů tak pospíchali - pokud si někdo myslí, že nás čekalo klidné odpoledne na zahradě, tak samozřejmě nečekalo... Já rychle vynosila spící potomky, podala tatovi připravenou vytištěnou mapu z počítače a ten se vydal ještě s kamarádem pro ten nafukovací oblouk... Někam k Český Lípě... A že já mám čekat doma, že přijde kamarád a přinese něco zase k závodům na běžky... Ještě na mě vychrlil několik mnoho informací, co zrovna vytelefonoval ohledně dotace na box, o kterou jsme v prosinci žádali, ale moc jsem jich nepochytala a šla jsem domů za dětma. Naivně jsem si myslela, že budou teda spát... A já že si dám taky dvacet - jsem se nějak unavila a v tom vedru... Kačenka byla vzhůru inned... Tak jsem jí napustila bazének a připravila svačinku. Než se treperka namočila v bazénku, přistihla jsem sama sebe, jak se cpu tou její sváčou... A nemusím asi zdůrazňovat, že to ještě nebylo ty dvě hodiny poté, co mi vrtali zuuub... To teda ve mě hrklo, představa, že bych tam měla jet ráno znova - no brrrrrrr...
A takhle pěkně zmateně to u nás vypadá dooost často :-))

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

BlankaP75

(Blanka, 11. 6. 2010 9:23)

Jituško,
smekám před tvou odvahou řídit cizí auto s dětmi v zádech..máš můj velký obdiv :-))))a v takové situaci. Zvladla si to bravurně
A posera se zubaře jsem taky a děsnáá
Díky za krásné, zábavné čteníí těším se na další.
hezký slunečný den rozruchovic rodinko

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA