Jdi na obsah Jdi na menu
 


Abych se nevykecávala jako vždycky, tak jen stručně...
Byli jsme v úterý na vodě - teda jako že jsme jeli na kanoi Jizeru (já po 11 letech, naposled jsem se málem utopila při povodních v roce 97 na Moravě...), Kryštof byl na záchranářském kurzu na raftech asi před 3 týdny a Kačenka viděla lodě na řece prvně v životě...
Naše partička se skládala ze 4 dětí, 4 chlapíků a mě...
Po příjezdu do Benátek - u řeky byla nějaká “fabrika” - jsme se vyplácali z aut a kluci jeli přeparkovat na plánované místo dojezdu. Děti si zatím nacvičovaly pádlování v lodi na suchu a my se povalovali na sluníčku - s tím, že přece žádný vodák do lodě nesedne před jedenáctou hodinou... Počasí se točilo jako v dubnu, chvíli sluníčko pálilo, chvíli foukal studený vítr a když už se řidiči vrátli, spouštěli jsme lodě na řeku za véééélmi podmračené oblohy. Při prvním blesku jsme se usnesli, že chvilku počkáme... Jen tak tak jsme doběhli k jedinému zaparkovanému autu - naštěstí to byl vůz značky Forman s prostorným kufrem, kam se dva pánové v pohodě vměstnali... Asi 15 minut lilo jako z konve a padaly kroupy... sice nám v devíti lidech v jednom voze bylo poněkud těsno, ale lepší než se nechat umlátit ledem a namočit deštěm... Když průtrž přešla, hnali jsme se k lodím... Naštěstí tu bylo celkem mělko a voda trošku tekla, tak by nalodění neměl být žádný problém. První posádka hladce vklouzla do vln a my za nima... Kačenka seděla coby porcelánek uprostřed na silném polystyrenu a ještě na půjčené molitanové sedačce, aby neměla otlačený zadek... Do té sedačky si i ručičky navlíkla... Což dělat neměla... Během vteřiny jsme byli “břichem nahoru” a naše nebohé dítě přivázané v sedačce v lodi... Tak jsem pustila pádlo a hrábla pro našeho potápěče a za velkého nářku jsem ji nesla na břeh. Jak jsme rozvířili vodu, zjistitli jsme, co je to na břehu za “fabriku” - byla to čistička, která evidentně s čištěním moc společného neměla a my smrrrrděli jak tchoři - Kačka měla chudák plnou hlavu rozmáčených papírků - ani nechci přemýšlet o jejich původu... Naštěstí jsme měli s sebou dost věcí na převlečení a kluci nám pomohli pochytat pádla a vylili vodu z lodi - zatímco já utěšovala vyděšeného vřešťana a přemýšlela, jak to navlíknout, aby šla znova do lodi... No neobešlo se to bez křiku, ale naštěstí za jízdy nevyskočila... My pak byli oba v děsný křeči, abysme jí nevyklopili ještě jednou, zatímco ostatní děti Kačence vodácké cvaknutí nepokrytě záviděly...
Pak nás ještě občas vypekly peřeje, kterých se Kačenka obávala a vždycky na ní nacákala voda... Když jsem se na ní otočila a viděla její fialovou pusinku, bylo mi jí líto a hned jsme ji zase navlíkali do dalších oblečků...
S jídlem byla taky legrace - kolem každé řeky jsou přece stánky na každém kroku, že... tak jsme kromě tyčinek a čokolády měli jen lahev s vodou a jediný bezdětný Honza měl s sebou rohlíky a sýr... Odpoledne jsem mezi 4 děti musela rozdělit dva rohlíky tak, aby ještě aspoň půlka rohlíku zbyla na tatínky... Naštěstí jsme pak zakotvili kousek od vesnice a tatínkové se vydali pro něco k jídlu - už byly tři hodiny odpoledne a údajně na ně v obchodě nechápavě hleděli, že požadují pečivo... Tak byly párky s párkem a bebe sušenkama... A na to jsme u vody čekali něco přes hodinu - foukal vítr, nebylo se kam schovat a občas sprchlo... A děti pořád hulákaly - UUUŽ JDOOOOU????
no prostě výlet se vydařil, ač byla celkem zima, mám spálený obličej a kolena a s Kačenkou jsme se buď napily té minerálky od čističky nebo jsme i přes mraky chytly úpal, protože jsme se celou noc střídaly a záchodě a ještě teď mám trochu obavy, abych si nenakrmila klávesnici... V koupelně mě čeká plná vana povlečení a Kačenčiných pyžamek na vyprání, tak jen doufám, že to nebude nějak dlouho trvat a zase budem moct někam vyrazit za dobrodružstvím :-))

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA