Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ukradené auto - prosinec 2011

Dneska jsem odevzdala ráno Jarinka, aby škodil u hlídací tety a vyrazila jsem autem ke kanceláři...


Všude narváno, ani na parkovišti, kde většinou bývá místo (a já blondýna tam zajedu k chodníku čumákem auta), tak nebyl flek ani jeden... Jen na začátku parkoviště, kdybych zavřela obě oči a nechala to tam jako prase stát na půlce parkovacího místa a tvářila se, že to není moje auto, tak by to šlo... Ale to znamenalo objet blok baráků a vrátit se zase na začátek parkoviště... No tak hurá do toho, že...

A mezi barákama bylo místo!!! Jenže... zaparkovat do řady fakt neumím... Ale tady bylo místo na dvě auta, tak jsem tam pěkne bez couvání vplula, ani popelnice na chodníku jsem netrefila... No přiznám se - když jsem vystoupila, vrátila jsem se pěkně za volant a srovnala jsem to, aby to nebylo úplně uprostřed silnice...

je to tady s tím parkováním je čím dál horší...

Ale já to měla vymyšlený - na oběd jdu s tatou a ten mi to přeparkuje tak, abych večer dobře vyjela - v poledne už se snad najde nějaký lepší místo...

No a po obědě přijdem do té ulice, já se hrnu k autu a ono to není náš stříbrný ford, ale nějaký jiný podobný stříbrný vozidlo... A tata už pospíchal do práce a vyzvídal, kde jsem to teda zaparkovala... Mám sice orientační nesmysl, ale ulice byla správná, barák a popelnice taky souhlasí, jen to auto tam prostě není...
No já fakt za volant nepatřím... Hned jsem si vzpomněla, že ani nevím, jestli byla zatažená ruční brzda - přece jen je to zase v kopci... No tak to prostě někdo ukrad nebo policajti odtáhli...
Prošli jsem to několikrát a nic - auto nikde... Nebylo mi ale vůůůbec dobře...
Představa, že nemáme auto - zima, vánoce, do toho policajti, pojišťovna - no až mi došla řeč...

A náš tata kupodivu nekřičel (já teda měla snahu vypadat velice statečně, ale byla jsem na sebe načuřená - auto si beru jednou za čas a hned mi zmizí...)
A tata se bezelstně zeptal - a parkovala jsi opravdu tady???? No kde jinde bych asi zaparkovala...

No jasně, zaparkovala jsem - asi o 100 metrů níž, před stejným barákem, popelnice tam byly taky a naše auto tam poslušně čekalo... naštěstí!!!!! A já asi při tom vyhlížení volného místa k zaparkování ráno prostě přehlídla křižovatku a byla jsem přesvědčená, že za ní opravdu auto už být nemůže... (nebojte, byla jsem na hlavní, tak to ani přestupek nebyl...)


a co z toho teda vyplývá????

UŠETŘILA JSEM NĚKOLIK DESÍTEK TISÍC - to se člověku každej den nestane!!!!!!!
no a v záchavtu eufórie jsem teda hned dětem objednala k vánocům koně (není nad alternativní dopravní prostředek - co kdybych zase auto někde zašantročila...), poslala jsem peníze na charitu a otevřela si lahev červenýho.... No další už asi otvírat nebudu, ráno totiž zase řídím... :-))))))