Tak abyste si nemysleli, že se u nás pořád děje něco hroznýho a nepřiměřenýho - máme klídek a momentálně se ani nerozvádíme, ani Kačence a zvířatům nevyhrožuju útulkama, no prostě pohodička
Jen náš pejsek chudák pořád nemá rád jízdu autem a dobrovolně si tam nevleze ani náhodou (už má 13kg a když někam nechce, trošku spolu zápasíme, než vždycky vyhraju...) Už jsem si myslela, že to mám s mazánkem nacvičený a než někam jedeme, vybavím se spoustou blicích pytlíků a igelitek... Kryštof už si taky nemyslí, že mu chci připravit svačinku k zakousnutí, když začnu šustit igelitem - pravda, poprvé se divil, co to dělám, když pes začal vydávat podivný zvuky a já mu s klidem strčila hlavu do igelitky a za chvilku byl klid (asi na 5 minut...) No prostě to pejsek nemá jednoduchý a ze společného cestování autem se stává trošku hra - "kam to hodí tentokrát".
V neděli nás čekala cesta z Mělníka do Neratovic (asi 12km, žádná dálka - a už se jednou povedlo, že to Bodie vydržel a blil až na parkovišti...) Tak jsme ho premiérově ubytovali v kufru našeho formana, aby měl místo a nemačkal se mi pod nohama u sedadla spolujezdce. Všechny věci (jeli jsme na hromadnou rodinnou oslavu, takže spousta dárků, nějaký jídlo atd.) byly navršený na sedadle spolujezdce místo mě a já seděla vzadu s Kačenkou, abych případně zasáhla, kdyby jí Bodie chtěl nablít za krk. A protože jsem měla narozeniny i já a letos jsem nedostala štafle ani kompostér, ale krásnou koženou bundu, tak jsem byla za dámičku... Do té doby, než pes vyskočil na opěradlo a chtěl pokračovat po mých zádech, jsem byla úplně v klidu. Ani pak jsem se v autě za jízdy nechtěla svlíkat - přece jen jsme jeli kousek... Ale to bych nemohla mít doma hasiče - viděli jsme hned za Mělníkem auto ve škarpě, takže jsme se na nejbližší křižovatce otočili a jeli omrknout situaci... Do toho začala Kačenka fňukat, že chce panenku - tak jsem se natáhla pro její batůžek na sedadlo spolujezdce a jen co jsem byla v téhle super pozici, začal pes v kufru vydávat známé zvuky... Batoh i s panenkou přistál Kačence skoro na hlavě a mé tělo pokračovalo v pohybu směrem kufr - aniž bych se zastavila, vytáhla jsem z kapsy igelitku a než nám pes stihnul poblinkat celý auto, měl hlavu zase v tašce - vedla jsem jedna nula... Ani tu koženou bundu neohodil... Když se Kryštof po pár minutách vrátil, už jsme zase všichni spořádaně seděli na svých místech, jako by se nic nedělo a mohli jsme pokračovat dál v jízdě.
Když jsme se blížili k parkovišti, už mi bylo jasný, že to chudák nemá za sebou všecko, ještě jsme ani nezastavili, já už odpásala Kačku a dala jí instrukce, že má vylézt z auta a nikam nechodit a hnala jsem se otevřít kufr auta - mazánek už tam stál v předklonu a "bublal" - samozřejmě ho ani nenapadalo, že by z auta měl vyskočit, takže jsem ho popadla do náruče a běžela s ním na trávu... Ani tentokrát mi tu bundu nepoblil... On vlastně měl od rána hladovku, ale žaudek měl asi pěkně zamotanej... Na trávě u parkoviště si ulevil ještě dvakrát a pak jsem teprv mohla jít za Kačenkou a pokračovat dál k babičce... a naše osmdesátiletá babička celý náš výstup viděla z okna a pak říkala - To jsem nevěděla, že toho vašeho pejska musíš ještě nosit, už je dost velkej...
A to nás ve středu čeká cesta autem do Řevnic... Asi pojedem všichni v pláštěnkách...
Dneska jsem ho brala na procházku a jak dostal obojek a viděl auto, zastavil se mezi vratama a nechtěl se ani pohnout...
No a Kačenka měla dneska taky klidný den - sice odpověděla tatínkovi na doporučení uklidit si hračky - Nech si kecy na koledu... a dodržovala pitný režim doplňováním tekutin z "psího" kbelíku pod okapem (když se jí Kryštof ptal, co to má v puse, málem se utopila, když chtěla říct, že vůbec nic... pak dodala - no ten hrneček je sice z písku, ale že si ho v tom kbelíku umyla...) a mně vysekla poklonu slovy - No dneska nám hospodyňka ten oběd docela dobře uvařila...
Tak čekám, co přijde - zatím to vypadá jako klid před bouří )))