Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nepoučitelná... březen 2013

Naše milé dětičky byly s babičkou skoro celý týden na horách (tatínek ležel v posteli se čtyřícítkou - teplotou, ne se mnou...) a doma byl klid... No už by se mi po nich mohlo začít i stejskat - ale vrátili se mazánci už v pátek (ve středu jsem jela z Prahy z hospody posledním busem, ve čtvrtek večer po práci doháněla ještě nějaké další pracovní záležitosti a na pátek jsem si ještě stačila dohodnout rande s kamarádem na pivko... děti a babička původně měli přijet v sobotu... takže pivko v pátek nezbylo než odvolat a hurá z práce rovnou domů)
Shledání s upracovanou matkou bylo skoro dojemný - zakopla jsem o megakufr, co potřeboval vybalit a vyprat, děti mi přiběhly od televize dát pusu a říct, že mají hlad a už zas koukali na včelku Máju... Tatínek měl taky hlad, tak jsem mezi vybalováním kufru vybalila i nákup, co jsem přinesla - se divim, že k večeři nedostali špinavý ponožky, zatímco by se housky praly v pračce... :-)
Během večeře se Kačenka s Jarinkem dostali i k referátu, jak bylo na horách - sojka naprášila, jak junior brečel, kombinéza mu pořád prosakovala a je úplně blbá (měl dvě kombinézy, dvě bundy a jedny neoprenový kaťata...), ona že ve sněhu ztratila botu - boty jsou taky úplně blbý - ale co nebylo vůbec blbý, že se celou dobu nekoupali... Na moji otázku, proč se teda nekoupali - očekávala jsem odpověď, že netekla voda nebo jenom studená, což mi nepřišlo moc pravděpodobný - se s úsměvem přiznali, že se jim jen do sprchy prostě jen nechtělo... No tak po večeři měli program jasně danej... :-))
Já taky - zatímco oni šli spinkat, mě čekalo několik praček prádla (nejen z toho kufru teda...)
Ráno byli mazánci úplně zlatý - spala jsem v obýváku, abych od taty nechytla nějakou tu chorobu a junioři se ráno přišli dívat na televizi... Jarinek mi chvíli skákal po zádech - test spánku to asi byl... Pak mě pod peřinou studily dvoje bosý nožky na zádech a za chvíli jsem zaslechla - hele, tu „drtivou porážku“ tam nepouštěj, to nemá ráda a mohla by se probudit, pustíme si ještě nějaký dvd, dokud spí... :-))))) No i na tom dvd byly pohádky nadmíru uječený a spánek už se nedal ani předstírat :-)
Po obědě jsme museli jet koupit Kačce cvičky do školy a Jarinkovi bačkůrky... Už nebylo kam uhnout, i když jsem se snažila tuhle akci co nejvíc oddálit... A aby to byl zajímavější výlet, šli jsem ještě do Tesca nakoupit... teda jeli jsme autem... Seznam nákupu vyfasovala Kačka, Jarin se chtěl vozit v nákupním vozíku, což jsem mu zatrhla, že už je na to velkej...
Tak mi aspoň na tom košíku visel a brzdil, abych si to teda užila, že se neveze... V momentě, kdy jsme byli uprostřed supermarketu, se „velkej“ ozval, že potřebuje čůrat... Nechali jsme teda vozík u vstupu a běželi čůrat na záchodky... Tady se dožadoval jít na pánskej a nechtěl pochopit, že bez tatínka prostě sám na pánskej nepůjde... Tak na dámským aspoň ochmatal prkýnko ze všech stran - fuj... Umyvadlo bylo dost vysoko a škodič měl výtečnou náladu, takže když jsem ho držela, aby dosáh na vodu, nemohla jsem ho dostatečně držet, aby ji necákal úplně všude... Takže jsem čekala, že budu u pokladny vysvětlovat „lokální bouřky a srážky“ ačkoli je venku slunečno... Opičák se pečlivě věnoval brždění vozíku a náhlým změnám směru při jízdě a musím přiznat, že mu to šlo výborně... V momentech, kdy jsem na vteřinu vozík pustila, abych vzala z regálu zboží, tak s ním vyrazil plnou parou vpřed (případně vzad - efekt to mělo stejnej - zabrzdil o regál nebo nějakýho zákazníka... pečlivě jsem se vyhýbala uličce s kořalkama... pojistku na blbost sice máme, ale nevím, do jaký výše škody...) U pokladny jsme měli štěstí, nebyla fronta... Když bylo skoro všecko zboží vyskládaný na pásu a paní pokladní začala markovat, připomněl mi Jarinek, že jsem mu slíbila housku... Marně jsem se mu potichu snažila vysvětlit, že už jsme u pokladny a vracet se přes celý Tesco k pečivu už nejde a housku má doma... Jeho hluboký nádech a následný řev - jáááá cíííí houskuuuuuuuuuuu mě dostal a poslala jsem fofrem Kačenku pro dvě housky (a modlila se, aby děvče nezabloudilo - přece jen po mě zdědila orientační nesmysl - a mezi psíma konzervama a pracíma práškama nebečela, že chce maminkuuuuuuuu....) Než Kačenka přinesla housky, stihnul Jarinek vylézt na zábradlí u pokladen, nenápadně vedlejší paní pokladní na nějakém tom jejich telefonu něco namačkat a když se u té naší pokladny lidi ptali, proč je uzavřená, nikdo nevěděl... Mě to teda bylo jasný, že ten turniket tam zavřel Jarin... Rychle jsem ho vyexpedovala za pokladnu, vyfasoval housku a Kačenka pokyn „hlídej bratra, ať nezdrhne“
V prodejně bot vzal dráhu hned mezi dveřma - naštěstí směrem do obchodu - pamatuje si, že tam mají televizi s pohádkama... Tak jsem ho stopla, bačkorky byly hned u vchodu... Protestoval, chtěl dozadu na pohádky... Zatím ho přeperu, tak měl smůlu, narvala jsem mu na nohu bačkorku a řekla, aby si stoupnul... Stál... Na jedný noze a obutou bačkorku měl ve vzduchu jak čáp v rybníku...


Jarinku, stoupni si prosimtě...
Pšece stojim, ne???
Dobře, tak se v té bačkůrce projdi...
  - Pochopil to jako startovní výstřel a rychlejc než Bolt dal rovinku k televizi a už tam seděl... Bačkorku jsem v tom fofru ani nezahlídla...

Došla jsem si pro něj a i přes jeho protesty ho donesla zpátky k regálu s bačkorama... Jeho velikost jsme nenašli... Kačenka si cvičky taky nevybrala, museli jsme teda dozadu - konečně k té televizi... Čekala jsem, že Jarinek bude konečně nadšenej a sedne si k pohádkám... Když jsme s Kačkou hledaly nějaké ty cvičky, zahlídla jsem periferním pohledem, jak se nějaký dítě snaží rozmontovat tu televizi... byl to Jarouš... k pokladně jsme šli s teniskama a s řevem... řval teda Jaroušek - že se chudák nemůže dívat na ty poháááádkyyyyyy... A vztekle se rozmachoval rukama a kopal nohama - až tak, že došlo na chvat „kabelka pod rukou“ - kdy je dítě uchopeno do podpaží a neseno hlavou vpřed - tak, aby kopající nohy nositele nemohly zranit ani ušpinit a ruce vzteklého nošence se případně dají zpacifikovat druhou rukou nostiele...
U pokladny jsem tento chvat dokonce zdokonalila a Jarin nemohl rukama shazovat z pultu vystavené zboží. Každopádně, když jsem potřebovala vyndat peněženku, musela jsem ho postavit na chvilku na zem... ve vteřině zdrhnul a podle otevírajících se dveří jsem poznala, kde je... Ale na ulici nezdrhnul, Kača ho stihla chytit za kapucu... Nechala jsem peneženku i tašku u pokladny a prodejnou se nesly pokyny - Jarine, stůj, Kačeno, vždyt ho uškrtíš... Skočila jsem po něm, odvlekla ho zpátky ke kase, šel zase do pozice „kabelky“ a když jsme z obchodu odcházeli, už jsem si myslela, že je to dobrý... Jenže si vzpomněl, že jsou tam ty pohádky a bral zase roha... Takže jsem ho chytla na zádech za bundu a byl z obchodu vynesen jak nákup v tašce - respektive v zimní bundě... Kačka šla za náma a chechtala se, že mu sjíždí kalhoty a kouká mu prdeeeeel.... Jarin už se chechtal taky a mě nezbylo nic jinýho...
Už se zase těším na další výpravu do prodejny bot... Asi tam budem hodně populární zákazníci...

Do vedlejší prodejny DM drogerie jsme už nešli - minule tam totiž zablokoval vstupní dveře a to se hned tak nezapomíná... :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář