tata - Zítra má být hnusně, do té zoo asi nepojedem
mama - Stejně mám asi nějakou práci, volno jsem si na zítra ani nevzala...
tata - No a já teda asi pojedu do Prahy pro ten boxmateriál a o víkendu to v tělocvičně přiděláme...
mama - koulí očima a protahuje xicht, jakože aby se tata z té tělocvičny nepicnul...
čtvrtek večer ještě později:
tata - No to snad NEEEE, oni ten boxmateriál budou mít až příští týden!!!!!
mama - koulí očima a protahuje xicht, jakože aby se tata z té tělocvičny nepicnul...
tata - To je v pytli... Co teda budu o víkend dělat??? Tak to bysme mohli někam jet...
mama - ANOOOOOOOOO, JEDEEEEEM...
(pro ty co četli zážitky z jízdy do Bruselu vysvětlení - mama má Alzheimera, tak už
zapomněla na tu veselou jízdu s dětma v autě...)
čtvrtek večer ještě o půl hodiny později:
mama - tak už to máme jasný, zítra spíme u kamarádů v Kostelci na Hané, další den navštívíme náhradní manželku kousek od Prostějova, pak přejedem do Kroměříže, tam přespíme u dalších kamarádů a cestou domů se stavíme v České Třebové - vždyť jedeme skoro kolem... ;-)
tata - no tak fajn, ráno odvezu holky a vyrazíme (kačenka neměla o výletu ani tušení, byly u nás na nocleh její kamarádky ze školky a všechny děti už naštěstí spaly...)
mama - no hele, si rovnou sbal nějaký věci, ať zítra nevyrazíme odpoledne...
čtvrtek, no už asi pátek hodně po půlnoci:
mama sbalila všechny zavazadla, aby si to náhodou ráno tata ještě nerozmyslel...
mama píše do práce mail, že asi nebude pořád na příjmu...
pátek: SKUTEČNĚ JSME VYRAZILI NA PŘEPADOVKOVOU TOUR DE MORAVA!!!
Kačenka v autě: A kam to vlastně jedeme??? (zopakujte asi třicetkrát, teprve pak se mama rozhodla napovědět...)
mama: mají tam pejska...
Kača: a jak se jmenuje?
mama: Bebe
Kača: ahááááá, tak to jedeme do toho ateliéru, kde jsme se loni fotitli...
(tak ta Alzheimera fakt nemá!!!!!!)
No a pak už jen telegraficky:
v pátek jsme dorazili do cíle, dokonce bez použití odvaru z makovic!!! v autě se sice hrála vybíjená balonkama, hrnkem s pitím, dudlíkem i panenkou, ale řidič měl štěstí a vybitej nebyl (se vždycky včas uhnul...) mama si přitom vzpomněla, že tuhle situaci už někde zažila (nebyl to žádný zlý sen, ale návrat paměti a vzpomínky na cestu do Bruselu...)
v pátek to mamě nedalo a zapla počítač - všichni kamarádi už si zvykají na nový pozdrav - Ahoooj, ráda vás zase vidím, máte wifinu????
- v poště zpráva, že se NUTNĚ musí udělat nějaká práce a v pondělí odevzdat...
v pátek mama jak magor seděla na návštěvě do půl třetí ráno u compu...
V sobotu ráno:
tata vystřízlivěl po páteční návštěvě restaurace (degustace místích piv se nedá odmítnout...) a vyrazili jsme na další přejezd... balony a hrnky lítaly jen chvíli, junior pak vyčerpáním usnul...
venku vedro, my jeli vybaveni pláštěnkama, holinkama a dkoro zimníma bundama - přece jen, u nás na severu hlásili zimu...
mama se těšila, že v Kroměříži bude fotit!!!!
do Kroměříže jsme přijeli pozdě, pak tata musel po obědě odpočívat... sluníčko ale ještě svítilo a vyrazili jsme ven... tata s kamarádem v parku utekli na pivo (asi doplnit hladinku...) mama s kamarádkou a dětma šli omrknout paviána v zámecké zahradě...
Jarinek - u klece: táááta, tááááta....
Mama - to není tatínek, ale pavián... tata si pořizuje někde u stánku jinou opičku...
Kačenka: Jééé, my budeme mít opici???? a živou???
Jarinek se rozhodl, že je syn paviánův a lítal po parku a ječel - no jak pavián... Pak se unavil a ustlal si uprostřed cesty... mama to chtěla vyfotit - zatím se k focení nedostla, páč chytala paviána... Jarin ležel na cestě hodně dlouho a nechal se překračovat od všech turistů... Mama nevyfotila nic, páč jí došla baterka... a ta druhá nebyla nabitá ještě od Bruselu asi...
mama vyfotila Jarina aspoň na mobil, přikurtovala ho ke kočárku a šla hledat tatínka - přece jen je na mateřský tatínek, že... a má mít jednu opici nebo k tomu ještě paviána, to ani nepozná...
mama dostala žízeň, tak do sebe nalila pivo hodně rychle... stalčilo by ještě jedno a byla by vůdce smečky paviánů :-))
No přežili jsme ve zdraví, dorazili i domů bez nějakých následků, "dovolená" byla moc fajn, jen je škoda, že to bylo všechno jen na tak krátkou chvilku...