Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak vyzrát na pondělní deprese... :-) září 2011

 já se fakt na ty pondělky asi budu těšit čím dál víc...

no možná spíš na ty návraty domů v pozdních večerních hodinách... :-)

Jinak je pondělí celkem nářez - ráno děti vytáhnout z postele a doběhnout s nima do školy před osmou hodinou (pro matku, co chodí spát kolem druhý hodiny je ranní vstávání v půl sedmý trest šílenej... ale co, za těch posledních pár let, kdy se na kojení vstávalo co dvě hodiny, mi tohle vlastně přijde jako luxusní spánek... :-)

Ze školy už to není takovej úprk domů, ale to se Jarin chce většinou nosit nebo válet v bahně... Upřímně řečeno, už vlastně ráno radši jezdíme zase s kočárkem - z toho většinou nezdrhá, maximálně huláká - zase aspoň nikoho nepřejedem...

Doma posadit juniora k pohádkám a zapnout počítač... Naivně si vždycky myslím, že by mohla být půlhodina nebo i hodina klidu na práci... No klid sice mám - jen tak desetkrát nočník, občas převlíknout počurané trenky, vytřít kolem nočníku, dodat proviant, zamést rozšlapaný proviant ze země, pětkrát znovu pustit televizi a milionkrát od počítače odpovídat na zvídavé otázky COTOJEEEEEEE?????

Skončí pohádky, začne zábava... matka sedí u compu a junior škodí za jejími zády... už si na mě z kuchyně donesl i ostrý nůž... No tak práce musí chvíli počkat, junior vyžaduje svačinu nebo jdem věšet vypraný trenky (občas se i zadaří před úprkem do školy zapnout pračku - to mám vždycky pocit velice uvědomělé housewife... ten ovšem vždycky večer vyprchá, když zjistím, že to vypraný prádlo zůstalo v pračce a jako bonus bylo od juniora vypnutý ždímání, že...)

Rychlý návrat k počítači a pokus o vytváření hodnot... Jedním okem šmíruju, co junior provádí a kde zrovna škodí (no občas si i chvilku hraje s autíčkama - abych nekecala... oblíbená hra je nastavit matce pod nohy co nejvíc vozidel, vzdálit se někam za roh a zařvat MAMIIIIIIII.... pak matka vyrazí a jede po autíčkách jak namydlenej blesk...)

Když bylo ještě hezky, přestěhovala jsem si pracovní místo na zahradu (abych pak chránila notenbook - jak píše babi Růža - vlastním tělem před náruživým zahradníkem a jeho konví s vodou nebo před zvědavou psí tlamou...

No každopádně kolem poledne už je junior protivnej až na půdu, páč má hlad a potřebuje spát... Tak si dám v práci "pauzu na oběd" a něco spáchám - občas teda dřív šoupnu Jarina do postele a hladové dítě vyčerpáním usne ještě než je uvařeno... Včera jsem si šikovně s cibulí nakrájela i kus palce...

A když spí, konečně v klidu pracuju... Pokud si nevzpomenu, že jsem zapomněla Kačku ve škole... :-)) A že má vlastně přijít pán na úklid... Potřebovala bych se rozčtvrtit - jedna čtvrtka by seděla u compu, druhá běžela do školy pro dítě, třetí uklidila hračky z podlah, aby pán mohl vytřít a čtvrtá by pěkně čekala na kanapi, až se junior probudí... Beru tu čtvrtou... :-))

No a kolem třetí dorazí z práce tatínek a pokud nemá něco "náramně důležitýho" kvůli boxu, tak balím notenbook a barvy a zdrhám do klidu kanceláře...

Tam uzase mám samozřejmě výčitky svědomí, že nejsem doma s dětma a občas se mi i stejská... Ale většinou je takovej fofr, že na to není čas...

No a když to vyjde a není nějakej zásadní průšvih s odesíláním dat do tisku, kolem šestý to v kanclu balím a běžím do aťasu, kde mám opravdu klid a relax a ty tři hodinky se snažím využít - někdy jen tak zevlováním a očumováním, co kdo maluje, ale většinou se tak těším, až vytáhnu ty svoje olejovky....

No a včera jsem teda Davídka už dokončila - měl zůstat na žlutém pozadí, tak doufám, že stejnou barvu pozadí trefím i pro jeho sestřičku...

xdavidek.jpg

 

a ten pocit, když se člověk vrátí domů, tam všichni sladce spí a je tam voňavo a uklizeno... :-))

miluju pondělní večery.....

 

PS - Jarouš zrovna vylezl na stolek k televizi, když jsem ho sundala, velice se na mě zlobil a přetáhnul mě plastovou krávou... Tak stojí v koutě, přemýšlí o tom, že se matka krávou nemlátí a ječí... ideální podmínky pro práci... :-)) a už mi tady skáčou zprávy jedna za druhou, tak se loučím a jdu vytvářet hodnoty... Chci zase od někoho slyšet, jaká je to pohoda, pracovat z domova... :-))

(no samozřejmě jsem za tu práci vděčná a děsím se toho, že bych musela docházet někam do kolbenky s píchačkama...)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA